Pro napsání básně inspiroval, tehdy ještě mladého básníka, boj řeckého národa v revoluci roku 1821. Opěvuje hrdinství řeckých bojovníků, popisuje jejich utrpení a obětavost a odsuzuje politiku mocností vůči Řecku.

O sedm let později k ní známý hudebník Nikolaos Mantzaros (z ostrova Korfu) složil hudbu. Dílo si získalo oblibu a přízeň tehdejšího řeckého krále Ottona I. a oba autory odměnil. Oficiální hymnou Řecka ale zůstala královská hymna (odvozená z německé císařské). Teprve po abdikaci krále přijal parlament za hymnu dílo Chvalozpěv svobodě. Melodie písně je zvláštní netypickým metrem, který pochází z lidového tance tzamiko.

Elefthería (Svoboda) je dodnes oblíbené řecké ženské jméno, které se vztahuje ke starověké Athéně.

 

Ύμνος εις την Ελευθερίαν	Ymnos is tin Eleftherian	Chvalozpěv svobodě
Σε γνωρίζω απο την κόψη, του σπαθιού την τρομερή Σε γνωρίζω απο την όψη, που με βιά μετράει τη γη	Se gnorizo apo tin kopsi, tu spathiu tin tromeri. Se gnorizo apo tin opsi, pu me via metrai ti ji.	Poznávám tě podle záře meče s ostřím děsivým, podle zamračené tváře, jejíž silou měříš zem.
Απ′ τα κόκκαλα βγαλμένη, των Ελλήνων τα ιερά. Και σαν πρώτα ανδρειωμένη, Χαίρε, Ώ χαίρε ελευθεριά!	Ap′ ta kokkala vgalmeni, ton Ellinon ta iera. Ke san prota andriomeni, Chjere, O chjere eleftheria!	Z pozůstatků vytříbená Řeků mise vyniká a jak kdysi bohatyrská přichází k nám Svoboda!
Εκεί μέσα εκατοικούσες πικραμένη, εντροπαλή, κι ένα στόμα ακαρτερούσες, έλα πάλι, να σου πεί.	Eki mesa ekatikuses pikameni, entropali ki ena stoma akarteruses, ela pali, na su pi.	V ostatcích ses schovávala zhořklá, stydlivá, a na ústa lidu čekala jsi, k návratu tě volala.