Historie ostrova Zakynthos

Ostrov Zakynthos a mytologie

První zmínky o ostrově Zakynthos nalezneme již v řecké mytologii, která ostrov vyobrazuje jako zelený ráj s kouzelnou přírodou a místo pro kratochvíle řeckých bohů. Artemis, bohyně lovu, se toulala po lesích, a její bratr Apollon hrával pod stromy na svou lyru, aby opěvoval krásu ostrova.

Starověký řecký básník Homér zmínil Zakynthos v eposech Ilias a Odyssea, kde uvádí, že jeho prvními obyvateli byl syn trojského krále Dardana z Arkádie, zvaný Zakynthos, a muži z jeho námořní flotily. Ti na ostrov připluli kolem roku 1500 př. n. l. s cílem založit vlastní akropoli. Za zakladatele a prvního vládce ostrova je tak označovaný Zakynthos, který je často vyobrazený s hadem v ruce, protože podle některých legend osvobodil ostrov od hadů.

Později přešel ostrov Zakynthos pod moc Ulyssea, ithackého krále, a následně spolu s ostatními zeměmi, kterým vládl syn ithackého krále Odysseus, se Zakynthos účastnil trojské války. Po konci trojské války učinil Odysseus významný krok a ostrovu Zakynthos udělil autonomii a demokratický status.

Většina historiků se shoduje na tom, že ostrov Zakynthos byl poprvé obýván kolem roku 1500 př. n. l., kdy byla na ostrově postavena akropole. Nejstarší důkazy o osídlení ostrova získané z archeologických vykopávek spadají již do období mladší doby kamenné (neolitu).

Římské období

Díky své poloze se ostrov Zakynthos postupně stával významným řeckým ostrovem a řada mocností se nad ním snažila prosadit svůj vliv. Jeho strategického postavení si všimli Římané, kteří ostrov obsadili v 2. století př. n. l., a tím ukončili nadvládu makedonského krále Filipa V. Právě Římané bývají označováni za první skutečné a historické dobyvatele ostrova Zakynthos.

Obyvatelé ostrova Zakynthos se však četnými povstáními snažili bojovat proti římské nadvládě a římským zákonům, postupně ale prostřednictvím závazků a ústupků z obou stran zlepšili své vzájemné soužití. Zakynthos získal jistou míru autonomie a došlo k rozvoji ostrova jak po hmotné, tak i kulturní stránce.

Legenda také praví, že v roce 34 n. l. zakotvila na ostrově Zakynthos Marie Magdalena a společně s Marií Klopaskou přinesly na ostrov křesťanství. Na tento významný moment odkazuje také název vesnice Maries.

Byzantské období

Po úpadku vlivu Říše římské zažíval ostrov Zakynthos období nejistoty a musel se bránit nájezdům různých kmenů.

Ve 4. století našeho letopočtu byl Zakynthos připojen do sféry vlivu Byzantské říše a toto období se vyznačovalo především větší jistotou a stabilitou, rozvojem křesťanství a výstavbou církevních i obranných staveb. Začaly se utvářet společenské třídy, kdy nejvýše stála šlechta (vlastníci pozemků a půdy), střední třídu tvořili obchodníci, dělníci a nejníže byli rolníci. Velké množství obyvatel však trpělo chudobou.

Benátské období

Po rozpadu Byzantské říše přišlo pro Zakynthos opět období větší nejistoty, neboť u moci se vystřídalo několik rodů a dynastií, až v roce 1479 převzali vládu nad ostrovem osmanští Turci.

Významnou epochou zakynthoské historie bylo tzv. benátské období (15. až 18. století), kdy Benátčané uzavřeli dohodu s Turky, že budou ovládat Jónské ostrovy a výměnou za to budou Turkům platit daně z privilegia. Benátčané nakonec na Zakynthu vládli téměř 350 let.

Za benátské vlády se obyvatelé ostrova těšili dobré kvalitě života, ostrov vzkvétal po architektonické stránce a silně se rozvíjela také kultura. Benátská vláda také pobízela a podporovala své občany, aby se přestěhovali do provincie Zakynthos. Mírové soužití mezi oběma národy bývá připisováno zejména moudrosti Benátčanů, kteří dokázali dát původním obyvatelům pocit společenské a náboženské svobody.

Vliv Benátčanů je na ostrově patrný dodnes, a to zejména v oblasti architektury a kultury. Ostrovu Zakynthos se také přezdívalo „řecké Benátky“ a „květina Východu“.

Boje za nezávislost a vznik svobodného Řecka

Ostrov Zakynthos začal být spravován demokraticky zvolenou vládou. Stále však existovaly tři třídy obyvatel – šlechta, buržoazie a popolari (prostí), kteří neměli právo volit. To vedlo ke konfliktům i násilí ve společnosti. V roce 1797, po pádu Benátské republiky, přišli na ostrov francouzští republikáni, kteří slibovali změnu sociálního, ekonomického a politického systému.

Následující období se nese v duchu snah o vznik svobodného Řecka. Důležitým impulsem byla v tomto směru francouzská nadvláda, která trvala sice krátce, ale její heslo „rovnost a spravedlnost“ podnítilo u Řeků nový směr smýšlení. Francouzský styl podporovaly spíše nižší společenské třídy, neboť nově zavedené svobody v nich probudily touhu po rovnosti a nezávislosti. V tomto období byla také spálena Zlatá kniha „Libro d´Oro“, která předurčovala výsady a politická práva pouze šlechtě. V tomto období byla také na ostrově zavedena povinná školní docházka.

Inovace a svobodomyslnost ale narazily nelibost šlechtické třídy, která začala postrádat svoje dřívější privilegia. Po pouhých 15 měsících a za podpory zdejší šlechty tak byla v roce 1798 obnovena oligarchie, když se Zakynthos dostal pod rusko-tureckou nadvládu. Byl založen stát Jónské ostrovy.

V roce 1809 obsadili ostrov Zakynthos Britové a ustavili ho hlavním městem Jónského státu. Díky tomu byla na ostrově vybudována nová infrastruktura včetně mostů a přístavů, zefektivněno bylo zásobování vodou, stavěly se školy atd.

Zbytek Řecka ale v té době spadal pod tureckou nadvládu a obyvatelé Zante otevřeně podporovali Řeky proti Turkům během řecké války za nezávislost (r. 1821), zatímco sami byli v područí Britů. Po odtržení Řecka z tureckého vlivu už jónské ostrovy nic nezastavilo a v r. 1864 se včetně ostrova Zakynthos připojily ke svobodnému Řecku.

Moderní dějiny ostrova Zakynthos

Moderní éru historického vývoje ostrova Zakynthos poznamenaly dva zásadní momenty – druhá světová válka, kdy byla svoboda řeckých ostrovů znovu dočasně omezena, a ničivé zemětřesení, které zasáhlo oblast v r. 1953.

Během druhé světové války byl Zakynthos i zbytek Řecka okupován nejdříve italskými a následně německými vojsky, a to od roku 1941 až do jeho osvobození v roce 1944. Ostrované se ale snažili okupantům vzdorovat a chránili židovskou komunitu na ostrově.

Jen několik let poté, v roce 1953, čekala na obyvatele ostrova Zakynthos další těžká zkouška. Silné zemětřesení a následné devastující požáry byly pohromou především pro infrastrukturu a památky ostrova, zničeny byly i starobylé a unikátní stavby a dochoval se jen zlomek z historického bohatství ostrova. Hlavní město Zakynthos bylo téměř celé srovnáno se zemí, stát zůstaly pouze tři významné stavby – katedrála sv. Dionýsa, budova Národní banky a kostel sv. Mikuláše. Obyvatelé ostrova se ale při obnově měst a památek snažili co nejvíce zachovat jejich původní vzhled.

V současnosti patří Zakynthos k turisticky nejoblíbenějším řeckým ostrovům – má nádherné a čisté pláže, menší i větší turistická letoviska a spoustu zajímavých tipů na výlet, ať již preferujete přírodní zajímavosti či historické památky.