Greece

Historie ostrova Kréta

Řecký ostrov Kréta je historicky i kulturně velmi bohatou zemí, která stále čerpá ze své dlouhé a zajímavé minulosti. Stopy na její dnešní podobě zanechovalo množství různorodých národů a díky archeologickým výzkumům můžeme dokonce vidět i pozůstatky slavné mínojské civilizace, která na ostrově sídlila už od 3. tisíciletí př. n. l. Ostrov Kréta se také často objevuje ve staré řecké mytologii.

Starobylá Kréta

První lidé se na ostrově Kréta objevili zhruba před 130 000 lety, tedy v době paleolitu. Zbytky prvních historických osad poté pocházejí z 6. tisíciletí př. n. l., z období neolitu, kdy už zdejší obyvatelé chovali dobytek, ovce, kozy, prasata i psy a pěstovali obiloviny a luštěniny. Hlavním místem neolitického osídlení byla oblast, kde později vyrostlo město Knossos.

Historicky významné období přichází kolem roku 2700 př. n. l., kdy se na Krétě usídlila tzv. minojská civilizace, která představuje vůbec první vyspělou civilizaci v Evropě. Mínojská civilizace po sobě zanechala obrovské stavební komplexy, nástroje, nádherná umělecká díla, nové písmo a rozsáhlou obchodní síť. Tato doba je charakteristická výstavbou velkolepých královských paláců, k těm nejznámějším patří Knossos, Faistos, Malia a Kato Zakros. Písmo minojských obyvatel, tzv. lineární písmo A, nebylo doposud rozluštěno.

Časná krétská historie je také plná legend a bájných příběhů. Pod palácem Knossos prý nechal král Mínos vybudovat labyrint spletitých chodeb a místností, do kterého zavřel obávaného Mínotaura, tvora s lidským tělem a hlavou býka. Mínotaurovi bylo každoročně obětováno několik dívek a mládenců, dokud se do skupiny nepřihlásil Théseus, syn athénského krále. Tomu se nakonec podařilo nestvůru v podzemí zabít. Mimochodem, stavitelem labyrintu byl slavný umělec a vynálezce Daidalos, který si společně se synem Ikarem vyrobili křídla z ptačího peří a vosku, aby mohli z Kréty uniknout.

Na Krétě je také velmi oblíbený Zeus, vládce olympských bohů, který se tu podle řecké mytologie narodil. A tak tu nalezneme hned dvě „Diovy jeskyně“ (Dikteon Andron a Ideon Andron) nebo i Diův ostrůvek.

Úpadek a následný zánik minojské kultury je často dáván do souvislosti s obrovským sopečným výbuchem na nedalekém ostrově Santorini. Mínojská civilizace tak zaniká kolem roku 1425 př. n. l., kdy byla nahrazena tzv. mykénskou kulturou, kterou na ostrov Kréta přináší národ Achájců z pevninského Řecka. Mykénská civilizace navázala na důležité námořní obchodní vazby Mínojců, královské paláce jsou již menší, ale na rozdíl od těch minojských silně opevněné, a dochovalo se také množství dokumentů psaných tzv. lineárním písmem B. Lineární písmo B patří mezi písma známá a rozluštěná.

Po konci doby bronzové přicházejí na Krétu další vlny Řeků z pevniny a během tzv. archaického období tu vzniká a vyvíjí se množství starověkých městských států. Během 6. až 4. století př. n. l. panovala na ostrově poměrně klidná atmosféra bez válek a z tohoto období pochází i tzv. gortýnský zákoník. Od 4. století ale narůstají mezi jednotlivými městskými státy konflikty a prvenství nejvýznamnějšího starověkého města Knossos začínají napadat jiná města, zejména Gortýna, Kydonia (Chania), Lyttos nebo Polyrrhenia.

Kréta pod nadvládou cizích mocností

Poté nastává pro Krétu velmi dlouhé tzv. okupační období, během kterého musela strpět nadvládu hned několika cizích mocností. Postupně se tak dostává do područí Římské říše (od roku 67 př. n. l.), Byzantské říše (od 4. století n. l. do roku 1204), Arabů (v období let 824 až 960), Benátské republiky (od roku 1204 do 1669) a nakonec také Osmanské říše (od 1669 až do konce 19. století).

Ostrov Kréta se stává římskou provincií (provincii tvoří společně s Kyrenaikou) a jako hlavní město ostrova bylo v roce 27 př. n. l. vyhlášeno Gortys. Archeologické výzkumy naznačují, že i když už Kréta nestála v centru mocenského dění, stále zažívala období prosperity a udržovala vazby s jinými částmi říše. Na konci 3. století n. l. došlo k rozdělení Kréty a Kyrenaiky, přičemž Kréta zůstala ve východní části Římské říše, nazývané jako Byzantské.

Během tzv. „prvního byzantského období“ (od počátku 4. století do roku 824) zažila Kréta útok vandalů, několik silných zemětřesení i nájezdy cizích národů (nejprve Slovanů a poté Arabů). Přesto však Kréta zůstává poměrně dobře fungující oblastí a v této době vzniklo i velké množství historických památek, zvláště kostelů.

V roce 824 byl však na ostrově založen Krétský emirát a Kréta se dostává pod arabskou nadvládu. Následně bylo ustanoveno nové hlavní město Chandax (dnešní Heraklion). Vnitřní poměry muslimského státu nejsou detailně popsané, ale z výzkumů vyplývá, že ostrov v tomto období poměrně prosperoval, a to především díky rozsáhlému námořnímu obchodu, zemědělství i z provozování pirátství.

Zpět pod svoji kontrolu získává Krétu Byzantská říše v roce 960 a nastává tzv. „druhé byzantské období“.

V roce 1204, v rámci čtvrté křížové výpravy, bylo dobyto a totálně vydrancováno hlavní město Byzantské říše. Pád Konstantinopole znamenal dočasný konec Byzantské říše jako takové a Kréta se stává benátskou kolonií. Následně tu Benátčané založili Království Kandia s hlavním městem Kandia (dříve Chandax). Město Kandia bylo v této době považované za nejlépe opevněné město východního Středomoří.

Z benátského období se dochovalo množství známých historických památek, např. starý benátský přístav s pevností ve městě Heraklion, pevnost Fortezza ve městě Rethymno nebo pevnost Frangokastello u stejnojmenného města. Ačkoliv tedy Kréta v této době zaznamenala obecný rozvoj, nespokojenost obyčejných Kréťanů narůstá a dochází k čím dál častějším lidovým vzpourám. Nepokoje poté ještě zesílily, když vládu nad ostrovem převzali Turkové.

Součástí Osmanské říše se Kréta stává v roce 1669 a novým hlavním městem je ustaveno město Chania (to je poté hlavním městem Kréty až do roku 1972). Obyvatelé Kréty zažívají opravdu těžké období a s tvrdými okupačními podmínky a represemi narůstá také jejich hněv a snaha vymanit se z nadvlády cizích mocností jednou provždy. Lidové vzpoury se tak stávají každodenní skutečností, velmi tvrdé boje proběhly např. v klášteře Arkadi, který je dnes významnou historickou památkou a symbolem hrdinství a odporu proti turecké okupaci.

Moderní dějiny ostrova Kréta

Nezávislosti se Kréťané konečně dočkali v roce 1898, kdy byl založený Krétský stát, a v prosinci 1913 se Kréta stala oficiálně součástí Řecka. Od tohoto okamžiku můžeme mluvit o moderních dějinách ostrova Kréta.

Ani Krétě se však nevyhnuly hrůzy druhé světové války a byla dočasně obsazena nacistickým Německem. V roce 1941, během tzv. bitvy o Krétu, zaútočili němečtí parašutisté na strategická místa ostrova, kde však narazili na tvrdý odpor místních obyvatel. Krvavé boje si vyžádaly velké ztráty na obou stranách, ale zvítězili němečtí výsadkáři a na několik let se tak Kréta dostala pod nacistickou sféru vlivu. Okupace končí v roce 1944, kdy spojenci získají Krétu zpět.

V současnosti patří Kréta k nejoblíbenějším prázdninovým destinacím turistů z celého světa. Kromě nádherných pláží a křišťálově čistého moře sem návštěvníky láká především krétská svébytná kultura a tradice, množství nádherných historických památek i přírodních zajímavostí. Cestovní ruch tedy patří mezi hlavní ekonomické oblasti ostrova, ale Kréta jako jeden z mála řeckých ostrovů není závislá pouze na něm, významnou úlohu v krétském hospodářství hraje také zemědělství nebo obchod.

Dnes je Kréta nedílnou součástí Řecka, členem Evropské unie je od roku 1981 a od roku 2001 je také členem eurozóny.