Římské období

Prvními skutečnými a historickými dobyvateli byli Římané, kteří považovali Zakynthos za strategické místo pro rozvoj obchodu a expanzi jejich vlivu a v roce 191 př. n. l. ostrov obsadili. Obyvatelé ostrova se ale nechtěli podřídit římské nadvládě a podnikli několik vzpour, které skončily příchodem admirála Fulvia v roce 150 př. n. l. Ten zde vyhlásil tzv. římský zákon a následující období se již vyznačovalo klidnější atmosférou v soužití mezi původními obyvateli a Římany.

Na Zakynthosu byl ustaven parlament a ostrov zavedl i svoji vlastní měnu. Obecně tyto časy znamenaly pro obyvatele rozkvět v kulturní i hospodářské oblasti.

Na ostrov se rozšířilo i křesťanství, které sem kolem roku 34 přinesly Marie Magdaléna a Marie Kleofášova při své pouti do Říma. Na jejich počest se každoročně konají slavnosti v městečku Maries a křesťanství má i v současnosti velký význam v celém Řecku. Řekové si velmi zakládají na své rodině a dodržovaní křesťanských svátků a tradic.

Byzantské období

Po úpadku vlivu Říše římské prožily Jónské ostrovy a další bývalé římské kolonie podél západního pobřeží Středozemního moře období nejistoty a četných nájezdů arabských pirátů a poté především Konstantina Velikého. Ten ve 4. století připojil Zakynthos k provincii Ilýria, čímž začala pro ostrov nová historická éra – byzantská nadvláda, kterou charakterizuje v první řadě stabilita a sociální znovuzrození.

Obyvatelé ostrova byli rozděleni do tří společenských tříd, přičemž nejvyšší třídu tvořili vlastníci pozemků a půdy, do střední třídy byli zařazeni obchodníci a dělníci a do nejnižší vrstvy sklouzli rolníci. V době Byzantské říše se zde rozvíjelo křesťanství a bylo postaveno mnoho kostelů, kaplí a klášterů, z nichž některé stojí dodnes. Kromě náboženských staveb ale vznikaly i obranné pevnosti, které měly ostrov lépe ochránit před pirátskými útoky i křižáckými výpravami.

Benátské období

Po rozpadu Byzantské říše zažíval ostrov Zakynthos spíše nejisté období, kdy se u moci vystřídalo několik rodů a dynastií. Podařilo se mu ale rozšířit své území a vliv až k pobřeží kontinentálního Řecka, čímž ostrov nabyl na významu.

V roce 1479 vládu nad Zakynthosem převzali osmanští Turci, kteří ale o ostrov nejevili přílišný zájem, a brzy si moc nad ostrovem vydobyli Benátčané. Vláda Benátské republiky byla významnou epochou v historii řeckých ostrovů, Zante nevyjímaje, a vliv benátské kultury je na ostrově patrný dodnes.

K italským zámořským provinciím byl Zakynthos připojen v roce 1485 a hned o pár let později vyšla benátská vláda s kampaní na přemístění mnoha svých obyvatel na ostrov. Soužití Benátčanů a ostrovanů bylo ve srovnání s předchozími národy poměrně mírumilovné, i když i tady bychom našli temnější nálady – v letech 1628 až 1632 došlo k lidovému povstání za politická práva, které však skončilo krveprolitím. Obecně spolu ale tyto národy poměrně dobře vycházely, do velké míry pravděpodobně i proto, že obyvatelům ostrova byla ponechána sociální a náboženská svoboda.

Benátčané Zakynthosu přezdívali „fiore di Levante“, což v překladu znamená „květina Východu“ a právě za Benátčanů byla vysázena většina olivových sadů na ostrově. Období benátské nadvlády je charakterizováno prosperitou ostrova a rozkvětem v kulturní i architektonické oblasti až do té míry, že se ostrovu začalo přezdívat „řecké Benátky“. Mnohé z těchto krásných staveb z benátského období můžeme obdivovat i dnes. I když většinu z nich už ne v původním „kabátu“. Následky velkého zemětřesení v roce 1953 byly bohužel pro celý ostrov velmi ničivé. Díky úsilí místních obyvatel se ale podařilo hodně z historických budov obnovit v původním stylu.