Greece

Řečtí bohové - stvořitelé

Tartaros

V řecké mytologii je Tartaros mohutná propast se železnými zdmi a bránami, stvořená z prvopočátečního chaosu, nebo také bůh této propasti. Leží tak hluboko pod zemí, jak vysoko je nad ní nebe. Železná kovadlina by ze zemského povrchu padala na její dno devět dní a nocí. Je tam třikrát větší tma než v noci na světě.

Hésiodova báseň Theogoniá („O původu bohů“ nebo také „Zrození bohů“) popisuje vznik Tartaru takto: „Nejdříve ze všeho tedy byl Chaos, ale pak Země, širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí; v útrobách země širokých drah pak mrákotný Tartar a pak Erós, jenž z věčných bohů je nejspanilejší, údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum...“

Nejprve byl tedy Chaos. Pak se rodí Země (Gaia) a v ní Podsvětní propast (Tartar), a pak Láska (Erós).

Samotný Tartaros popisuje opět Hésiodova báseň Theogoniá („O původu bohů“ nebo také „Zrození bohů“) takto: „Tam jsou i Tartaru potemnělého i mrákotné země, tam jsou i moře nedotčeného a hvězdného nebe, po pořádku těch živlů všech i zdroje i konce, zasmušilé a ztuchlé, jichž bohové sami se hrozí — obrovský jícen, a na jeho dno by se nedostal nikdo za celý boží rok, kdyby jednou do brány vkročil; naopak, sem a tam by ho vichr podával vichru, jeden horší než druhý; je děsný i pro nesmrtelné bohy ten div; i smoločerné Noci tu stojí strašlivý dům a do temnomodrých je zahalen stínů. Před ním stojí syn Íapetův a neúnavnýma rukama drží na vlastní hlavě oblohu širou bez hnutí, tam, kde Noc a Den, když se potkají spolu, jeden dá druhému pozdravení a překročí velký bronzový práh: jeden vstoupí dovnitř a ze dveří vyjde druhý; nikdy ten dům je nechová oba, nýbrž bez ustání vně domu meškaje jeden putuje světem, a druhý zas uvnitř meškaje doma čeká, až přijde čas, aby tutéž nastoupil cestu.“

Svrhnutí do Tartaru patřilo mezi nejstrašnější tresty. Úranos zde věznil Hekantocheiry a Kyklópy (jeho syny), které osvobodil Zeus. Zeus zde zase uvěznil přemožené Titány, následně je ale odsud propustil.

Tartaros zplodil s matkou země Gaiou hrozného stohlavého obra Týfóna, který měl přemoci samotného Dia, a to jako odplatu za potlačení Titánů. Zeus ho potrestal rovněž svržením do Tartaru a ponechal ho zde navždy.

Kromě Týfóna měl s bohyní noci Nyx tři potomky, kteří zůstali s podsvětím spjati. Byli jimi bohyně podsvětní řeky Léthé, bůh smrti Thanatos (zároveň smrt sama) a bůh spánku Hypnos.

Za trest bylo v Tartaru vezněno i několik hrdinů - Ixión, Sísyfos, Tantalos.