Od poloviny 20. století se Řecko orientuje na západní demokracie a vstupuje do aliancí. V roce 1952 se stalo členem Severoatlantické aliance (NATO) a o dva roky později jedním ze zakládajících členů Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN). V roce 1981 Řecko vstoupilo do Evropských společenství, které lze označit za předstupeň dnešní Evropské unie. Řecko je tak jedním ze zakládajících členů Evropské unie (EU). V roce 2002 bylo v Řecku zavedeno Euro, které nahradilo dosavadní národní platidlo drachmu.

Změny probíhaly také ve vnitropolitických záležitostech Řecka, které přeneseně dopadaly i na jeho ostrovy. V období let 1967 až 1974 bylo Řecko vojenskou diktaturou, ve které bylo mnoho politických svobod omezeno, a řecký král byl donucen opustit zemi. Období vojenské diktatury ukončily v roce 1974 demokratické volby spojené s referendem. Řekové si v něm odhlasovali zrušení monarchie a zavedení parlamentní demokracie.

Co se týče hlavního města Rhodos, v roce 1957 byly schváleny plány nového města, jejichž úpravu navrhovali již Italové v první polovině 20. století. Od roku 1960 je středověké město Rhodos chráněnou památkou a roku 1988 bylo zapsáno do seznamu Světového dědictví UNESCO.

Ale ani tak slunné a bezstarostné zemi, jakou Řecko je, se nevyhýbají finanční a politické problémy. Na počátku 21. století ji nejvíce sužovaly dvě věci – dluhová krize a uprchlictví. Řecká finanční krize pramenila především z neodpovědnosti tamních vlád při snaze o rychlý vstup do tzv. eurozóny a současně z toho, že vládní činitelé tolerovali nadměrné státní výdaje. Řecko se tak dostalo do dluhové pasti a následně i do konfliktu s Evropskou unií, protože nebylo schopno plnit své závazky. Aby získalo potřebné úvěry, bylo nuceno učinit určitá restriktivní opatření. Situaci Řecka navíc ještě v roce 2016 zhoršil celoevropský problém spojený s obrovskou migrační vlnou. Uprchlíci připlouvající na pevninské Řecko a řecké ostrovy sem směřují především přes Turecko. Nejvíc byly zasaženy Athény, z ostrovů poté hlavně Lesbos, Chios a Kos. Rhodu se tento problém výrazněji nedotkl.

Řecké ostrovy si ale dál žijí vlastním, poklidným a přátelským životem a nedovolí, aby turistům tyto problémy zkazily dojem z jejich dovolené.