Greece

Řecké báje a pověsti

Trojská válka

Vyprávění o Trojské válce zachycuje epos Ilias, za jehož autora je tradičně považovaný řecký básník Homér. Epická báseň Ilias popisuje dobývání města Tróje řeckými bojovníky, poslední část bojů desátého roku války. Trojská válka měla probíhat někdy v období 1250 – 1200 př. n. l.

Z historického hlediska se uvádí, že šlo nejspíše o obchodní válku, protože Trója byla ve své době významným obchodním centrem. Podle jiné verze se jednalo o vyhrocení nepřátelství mezi Lokry a Priamem, když byla unesena Priamova sestra.

Dle Homéra byl důvodem Trojské války únos krásné Heleny, dcery spartského krále Tyndarea, které se zmocnil Paris. Helena si jako svého budoucího muže, a tím i budoucího krále Sparty, vybrala nejbohatšího z Achájců Meneláa. Paris byl zatracený syn krále Priama a jeho ženy Hekabé. Ihned po narození měl být usmrcen, protože ve věštbě stálo, že se stane zkázou nejen své rodiny, ale celé Tróje. Rodiče jej ale nedokázali zabít, a tak byl odvezen z města, kde jej vychoval správce stád Agelaos.

Helena a Paris by se nikdy nemohli setkat, nebýt sporu mezi bohyněmi Hérou, Afrodítou a Athénou o to, která z nich je nejkrásnější. Tento konflikt vyvolala bohyně sváru Eris, když věnovala bohyním zlaté jablko s nápisem "té nejkrásnější. Jejich spor měl rozhodnout právě Paris. Každá bohyně mu nabízela velké dary, ale jen Afrodíté mu nabídla dar nejcennější - a to lásku. Slíbila mu srdce krásné Heleny. Paris proto zvolil Afrodíté jako nejkrásnější a již brzy na to se setkal s Helenou, která se do něj zamilovala tak, až s ním uprchla do Tróje. Tento čin velmi rozhněval jejího muže Meneláa a ten se spolu se svým bratrem Agamemnonem rozhodl vypravit vojsko proti Tróji a získat Helenu zpět.

Do války se mělo zapojit až 1144 lodí ze všech koutů Řecka, včetně vojáků z Athén, Sparty, Mykén, Salamíny, Kréty a dalších. Většina vůdců těchto armád byla dřívějšími Heleninými nápadníky, kteří si navzájem slíbili, že ať si Helena zvolí kteréhokoliv z nich, tak ostatní mu přísahají věrnost. A tak se do bojů zapojili i hrdinové Odysseus, Achilleus, Velký Aiás ze Salamíny, Patroklos, Diomédes a další.

Většina řeckých hrdinů se v bojích u Tróje vyznamenala a získala ještě větší slávu. Nejvýznamněji se zde proslavil Achilleus (syn krále Pélea a mořské bohyně Thetis). Jeho osud zněl tak, že se buď stane slavným, ale zemře, nebo bude naopak žít dlouho, ale nebude slavný. Matka jej nechtěla vidět mrtvého, a tak se jej rozhodla skrýt v dívčích šatech do paláce skyrského krále Lykoméda. Odysseus ale tento převlek prohlédl a Achilleus přislíbil, že povede svůj kmen Myrmidonů k Tróji.

Když řecké lodě připluly k Tróji, bojovníci si tu vybudovali tábořiště, z kterého plenili celé okolí Tróje, ale samotnou Tróju se jim nedařilo dobýt. Věštba určila, že Trója nepadne, dokud se Priamův syn Troilos nedožije dvaceti let. Navíc síly obou soupeřících armád byly poměrně vyrovnané, protože na stranu Tróje se přidali Lykijci, Mýsové, Kikoni, Dardani, Maioni, Frygové, Kárové, Pelasgové a Halisgóni.

Až desátým rokem se Řekové zaměřili na dobytí samotné Tróje. Tento rok byl ale poznamenám únosem dcery Apollónova kněze Chrýsa, kterou unesl velitel Řeků, mykénský král Agamemnón. Apollón z hněvu seslal na jeho tábor mor. Ten vojáky zužoval po deset dnů, než se Agamemnón rozhodl dceru vrátit svému otci. Jako náhradu si však vybral Achilleovu milenku Bríseovnu, čímž mezi ním a Achilleem vznikl spor. Achilles poté odmítl za Agamemnóna bojovat, a společně s ním i jeho Myrmidoni. Agamemnón poté prohlásil, že je nepotřebuje.

Samotná válka byla protkána intrikami bohů. Na straně Řeků byli například Poseidón, Héra, Pallas Athéna nebo Achilleova matka bohyně Thetis. Na straně Tróje stál Zeus, Áres či Apollón.

Zeus přivolal Agamemnónovi sen, v němž jej pobízel k útoku. Řekové vytáhli na steč, ale Paris se rozhodl tento spor vyřešit soubojem na život a na smrt mezi ním a Meneláem. Bylo tak uzavřeno příměří a nastal jejich souboj. Paris ale prohrával, a tak jej zachránila Afrodíté. Bojovník Pandaros neuposlechl mír a zranil Meneláa šípem. Rozpoutala se velká bitva, která nakonec neměla vítěze, protože obě strany se dohodly na příměří, dokud nebudou pohřbeni mrtví obou stran.

V dalších dnech se úspěchy v bojích přelévaly z jedné strany na druhou. Jednoho dne Trójané dokonce zatlačili Řeky až k jejich lodím, ale objevil se zde Patroklos. Patroklos byl věrný druh Achillea a požádal jej, aby mu zapůjčil jeho zbroj a on mohl jít bojovat. Hektór, syn krále Priama, ale rozpoznal, že se v Achilleově zbroji ukrývá slabší Patroklos, a tak jej vyzval na souboj. V souboji pak Patroklose zabil. Achilles byl z této ztráty zdrcený a rozhodl se Trójanům pomstít. Vstoupil zpět na bitevní pole a právě díky jemu byli Trójané zahnáni zpět do svých hradeb. V souboji s Hektórem měl převahu a poté co jej zabil, jeho tělo ještě zneuctil (vláčel jeho tělo kolem trojských hradeb). Následně ale Achillea zasáhl Paridův šíp, řízený samotným Apollónem, do paty, což bylo jeho jediné zranitelné místo. Na následky tohoto zranění Achilles zemřel.

Samotné dobytí Tróje Homér nepopisuje, ale vypráví jej Vergilius v díle Aeneis. Prylidovi vnukla bohyně Athéna nápad, že z lodních trupů postaví dutého dřevěného koně, do kterého se ukryje 20 až 30 vojáků. Zbytek armády odpluje za obzor. Trojané, když našli prázdné tábořiště a tohoto koně, tak jej považovali za dar na usmířenou a odtáhli jej do svého města. Zde mohutně slavili. Když přišla noc, z koně vylezli Řekové, kteří pobili stráže, otevřeli městské brány a dali znamení svým lodím, aby se vylodilo vojsko a mohlo zničit Tróju. Ta nakonec lehla popelem.

Meneláos však ani na okamžik neuvažoval o potrestání Heleny a byl přesvědčen, že za vším stál pouze Paris. Helena se poté ochotně vrátila zpět do Sparty.